Zveřejněno: Čtvrtek, 10. května. 2012
Pohádka – Malý princ
(literární interpretace)
Žánr pohádky
Pohádka je drobný epický žánr, který patří k nejstarším žánrům lidové slovesnosti.
Epikou rozumíme text založený na příběhu. Svým způsobem podání se příběh vymyká běžnému dennímu životu. Příběh vždy představuje něco zvláštního, neočekávaného, napínavého. Může být buď prozaický, nebo veršovaný.
Hlavním druhem pohádek jsou pohádky lidové (anonymní, neznáme autora původních vyprávění) a pohádky autorské (známe autora, tyto pohádky se také nazývají umělé).
Znaky lidové pohádky jsou podrobně rozpracovány v souborech nazvaných Pohádka – O Popelce a Pohádka – Železný Jan.
Autorská pohádka ve svých počátcích (polovina 19. století) vychází z pohádky lidové, ale pracuje s větším množstvím reálných motivů, do jisté míry oslabuje vliv a význam fantastických prvků (pohádkových bytostí a fantazijních světů).
S motivy dobra a zla pracuje složitěji; dobro nemusí v příběhu jednoznačně zvítězit, mnohdy se dobro a zlo projevují jako morální výzva nebo varování.
Objevují se zde také prvky dobových reálií, které se postupem doby zvýrazňují. Autorské pohádky jsou námětově pestřejší – setkáme se s pohádkami žertovnými, parodickými, strašidelnými, symbolickými, nonsensovými. Výrazněji se uplatňuje také autorský styl.
»» celý článek Metodický list – Malý princ
zapsal Vondrák Martin
Zveřejněno: Sobota, 21. dubna. 2012
Keltské mýty
(literární interpretace)
Žánr mýtu
- Mýtus z řeckého mythos (vypravování) je tradovaný příběh (např. o vzniku světa, o životě bohů a hrdinů nebo o slavných činech).
- Mýtus nebo též báje vypráví posvátný příběh z počátků naší doby, který sloužil jako vzor pro lidské chování a byl vnímán jako absolutní pravda. Mýtus zaznamenává lidské zkušenosti v modelových, archetypálních příbězích. Je definován více filozoficky a religiózně než literárně.
- Mýtus zůstává díky symbolickým významům, estetickým a etickým rozměrům trvale platný a zajišťuje danému společenství morální a kulturní ukotvení a stabilitu.
- Mýtus pracuje s jinými strukturami než věda, např. historie. Místo historických postav zpodobňuje archetypy.
- Historické postavy bývají poměřovány s mytickým vzorem, např. bývají historické postavy přirovnávány k určitému typu hrdiny.
- Také historické události jsou často porovnávány mytickými kategoriemi, např. boj s netvorem, nepřátelství sourozenců.
- Mýtus vychází z kolektivní paměti společnosti, která je nehistorická. Základní mýty všech kultur světa jsou velmi podobné, narážíme v nich na stejné typy hrdinů, činů a událostí.
- Nejpoužívanějšími a nejznámějšími archetypy jsou v naší kultuře postavy z řecké mytologie.
»» celý článek Metodický list – Keltské mýty
zapsal Vondrák Martin
Zveřejněno: Pondělí, 16. dubna. 2012
Žánr pověsti
- Pověst (stejně jako žánr pohádky) patří svým původem do ústní lidové tradice.
- Pověst se vyznačuje vztahem k reálné skutečnosti a časoprostorovým ukotvením.
- Některé pověsti obsahují skutečnou historickou dataci událostí a lze je chápat jako pomyslný záznam historické události.
- Na rozdíl od pohádky, která je čistě fiktivní, se pověst váže k určitému místu. Pojem místa je třeba chápat v širokém významu – může to být místo, kde je usazen celý národ, může to být město, krajina, ale například i studánka, balvan nebo strom.
Pověsti představují záznam lidského vztahu k důležitému aspektu jeho života a existenciality, které představuje určité místo. Vazba člověka a místa je emocionálně naplněným vztahem. Člověk prostřednictvím tohoto vztahu hledá své místo ve světě, ve společnosti, v historii. Vztah člověka a místa tím není nikdy pasivní, člověk vždy formuje svůj život podle místa, kde žije, ale zároveň toto místo formuje i jej (viz např. tradiční dělení venkovského obyvatelstva na „horní“ a „dolní“).
»» celý článek Metodický list – POVĚST
zapsal Vondrák Martin
