(literární interpretace)
Žánr pohádky
Žáci získávají povědomí o členění literatury na jednotlivé žánry, které mají svoje typické znaky. Pohádka je drobný epický žánr.
Žáci by měli dokázat rozlišit pohádku lidovou (případně sběratelskou) a autorskou – umělou. Měli by prakticky (nikoliv teoreticky) rozpoznat hlavní znaky pohádky, jako je neurčitost místa a děje, pohádkové formule, postavy apod.
Tento typ učiva je možné dobře využít i např. pro projektové vyučování. Projekty typu: Sběratelské pohádky apod.
Výběr pohádek je typově vyhraněný:
bratří Grimmové: Železný Jan – typický příběh o cestě hrdiny – chlapecký iniciační příběh.
Předpokládáme, že učitel bude pracovat s texty celých pohádek, nikoliv pouze s jejich ukázkami. S texty může pracovat podle vlastního uvážení a časového rozvržení učiva. Část textu lze zadat i jako domácí četbu a ve škole číst a interpretovat pouze vybrané části.
Žánrové příznaky pohádek:
Neurčitost času, místa a děje. Charakteristické pohádkové motivy. Existence nadpřirozených postav a dějů. Šťastné konce a etické poslání. Pohádka se jako každý fikční svět řídí vlastními zákony.
Do pohádkového světa vstupuje čtenář úvodní formulí (např. bylo nebylo) a vystupuje formulí závěrečnou (Zazvonil zvonec a pohádky je konec.) Tyto formule zajišťují odlišné chápání fikčního prostoru a času, možnost přemístění se do fantastických zahrad, propadnutí se do podzemního světa, uplynutí deseti let během jednoho dne, setkání s různými pohádkovými bytostmi. Závěrečná formule slouží k jasnému odlišení světa pohádkového a reálného (dítě se musí učit tyto dvě reality – psychickou a reálnou – jasně odlišovat) – blíže viz např. Marie – Louise von Franz: Psychologický výklad pohádek – smysl pohádkových vyprávění podle jungovské archetypové psychologie.
Námětem většiny pohádek je získání princezny.
Princezna v pohádkových souvislostech představuje dosažení nejvyššího životního cíle, osobního dozrání. Hrdina se „cestou za princeznou“ učí opravdovosti života, naučí se překonávat překážky, poskytovat pomoc, získávat přátele a poznávat vlastní možnosti.
Vyprávěná (ústní tradicí předávaná) původní pohádková forma vedla k tomu, že řada pohádek má podobné náměty, motivy, které jsou různě variovány (např. různé verze Popelky).
Charakteritické motivy:
Motivy míst lze analyzovat dvojím způsobem:
- realisticky – např. les představuje skutečný les; žáci by se neměli nechat zmást místními údaji jako město, zámek, les, jeskyně…, neboť se jedná o obecná určení místa, která se mohou nacházet kdekoliv a v jakémkoliv čase.
- archetypálním způsobem – to znamená, že každý motiv má ještě další přenesený význam a zastupuje určitý archetyp.
Příklady motivů a jejich přenesených významů:
- Les, průchod nebo bloudění lesem – představuje archetyp strachu, zmatku, chaosu.
- Jeskyně – místo úkrytu, spočinutí, sebepoznání.
- Zámek – sídlo nejvyšších hodnot, ale také místo nebezpečí, nedosažitelnosti.
- Město – veřejný prostor komunikace a společenství, lidský výtvor proti přírodnímu, např. lesu.
Všechny tyto (archetypální) významy slouží v textu k propojení místa a děje. Na určitých místech se odehrávají určité děje – není lhostejné, které věci se odehrávají na kterých místech, žáci budou intuitivně významy těchto míst znát.
Informace o archetypech jsou určeny samozřejmě pouze pro učitele, jejich znalost umožňuje formulovat otázky tak, aby směřovaly k hlubšímu smyslu textu.
- Magická čísla – v pohádkách je možné hovořit o symbolice čísel – číslo 3 a jeho násobky, 7 a další (viz Jiří Černý – Jan Holeš: Sémiotika)
- Kouzelné předměty – jejich funkce bývá odvozena od jejich funkce reálné, v pohádce je ovšem symbolicky zvýrazněna (Jádro v oříšku – šaty v oříšku).
U motivu „třinácté komnaty“ (např. zakázaná místnost, třináctý obraz) dochází k porušování tabu, tj. obecně platného nepřekročitelného zákazu.
Náměty pro práci s pohádkou Železný Jan:
- kouzelná pohádka
- postava Železného Jana odkazuje k ryze mužským atributům (boj, tvrdost, odolnost, válka, statečnost, zásadovost); hlavní postavou je královský syn, který porušil příkazy rodičů,
- divý muž Železný Jan představuje svět instinktů a pudů, k nimž se člověk obtížně dostává (v pohádce žije na dně jezera, vodu z jezera – nevědomí – je třeba s námahou vybrat),
- cesta hrdiny: královský syn v zájmu svého růstu a dospívání porušuje zdánlivě rozumné, ve skutečnosti však svazující příkazy a postupně se stává mužem,
- královský syn je v pohádce osmiletý – u tradičních národů byl mladý muž ve věku osmi až dvanácti let odveden od matky (vyňat ze světa žen) a přijat do světa mužů,
- motiv vypuštění z klece – klec symbolizuje omezující rozum, vypuštění divého muže znamená zbavení se omezujících zvyklostí a tradic – divý muž symbolizuje instinkty,
- královský syn neohlídal kouzelnou zlatou studnu – nedosáhl dostatečného poznání a zkušenosti – nechává se zaměstnat na nejhrubší činnosti – nosí dříví a vodu, vymetá popel – jde o tradiční ženské práce – královský syn poznává, že ženský svět, z něhož se nedokázal zatím odpoutat, má i svou nepřitažlivou stránku (na rozdíl od mateřské péče)
- postupně se jeho role zvýznamňuje (je pověřen obsluhou královské tabule),
- stává se zahradníkem (zahrada představuje udržovanou, kultivovanou přírodu oproti např. lesu), přitom schovává zlaté vlasy pod kloboučkem (nechce prozradit svoji identitu).
Z uvedených motivů vyplývá hrdinova cesta:
- odchází na ramenou divého muže do lesa – prvotní, nekultivované, primitivní pudy a instinkty
- ženské práce – smiřují mužského hrdinu s ženským pólem lidské osobnosti (v terminologii C. G. Junga jde o tzv. animu), v normální řeči poznává život z různých stran
- zahrada – kultivace citů
Vzestupná cesta hrdiny neprobíhá přímočaře, ale v okamžiku, kdy zapomene na své podřízené postavení („královský“ rozkaz Jsem už velký, jen mi dejte koně…!), musí se vrátit pro pomoc Železného Jana (ke svému nevědomí, ke svým instinktům).
Po vyhrané bitvě se podrobuje další zkoušce – musí třikrát chytit princeznino jablko (zlaté jablko jako symbol moudrosti, ale i moci nahrazuje zlatý míč jako symbol dětství).
Důležitou roli hraje symbolika barev (rudá výstroj, bílá, černá). Rudá – barva života, lásky, citu; bílá – nevinnost, čistota; černá – moudrost.
Tím, že hrdina osvobodil Železného Jana, osvobodil sám sebe a definitivně dospěl.
Informace určené k mezioborovým otázkám:
Rytířská výchova (páže, panoš, rytíř) odpovídá osobnostní iniciaci v jejích třech stupních. Tři stupně tradiční iniciace byly:
- oddělení od matky a ženského světa (věk mezi 8-12 lety)
- přesun do neznámého světa (mateřské tabu, jiný jazyk)
- podstoupení dramatických veřejných zkoušek
Tři stupně rytířské výchovy:
- páže (7-14 let) – výchova u jiného hradního pána (u tradiční iniciace byla podstatná nulová nebo nevýrazná přítomnost otce),
- panoš – už jen u lenního pána; často zakouší příkoří, zimu a nepohodlí,
- pasování na rytíře (veřejný obřad, zhruba ve věku 21 let).
Rytířské chování – dvorné chování, znamená také stát se dobrovolným ochráncem.
Více viz Košťálek, Stanislav. Kniha o rytířích.
Doporučená odborná literatura: (míněno pro celou žánrovou kategorii pohádky)
Bettelheim, Bruno. Za tajemstvím pohádek. Proč a jak je číst v dnešní době. NLN, Praha 2000.
Bly, Robert. Železný Jan. Argo, Praha 1999.
Čeňková, Jana. Vývoj literatury pro děti a mládež a její žánrové struktury. Portál, Praha 2006.
Černoušek, Michal. Psychologický výklad pohádek. Praha 1990.
Franz von, Marie-Louise. Psychologický výklad pohádek. Portál, Praha 1998.
Freud, Sigmund. Motiv volby skříněk. In: O člověku a kultuře. Odeon, Praha 1989.
Košťálek, Stanislav. Kniha o rytířích. Půdorys, Praha 2002
Mocná, Dagmar; Peterka, Josef a kol. Encyklopedie literárních žánrů. Paseka, Praha – Litomyšl 2004, s. 472-481.
Otázky k textu pohádky Železný Jan s poznámkami pro učitele:
Otázky jsou rozděleny do tří kategorií: věcné otázky – ověřují věcné informace uvedené v textu; otázky k porozumění uměleckému textu a následně otázky interdisciplinárního charakteru, které umožňují posílit mezioborovou propojenost vybraných předmětů v součinnosti s principy RVP ZV a RVP GV.
Je v kompetenci učitele, které otázky k interpretaci textu zvolí.
Věcné otázky:
- Hlavní hrdina:
Kdo je hlavním hrdinou pohádky Železný Jan?
Popiš jeho charakterové znaky.
Najdeš v textu jeho jméno?
Můžeš určit jeho věk?
- Prostředí děje:
Na jakých místech se pohádka odehrává?
Je možné tato místa vyhledat na mapě?
Vyhledej popis lesa v textu pohádky. (Na tuto otázku může navázat dotaz z kategorie otázky k porozumění uměleckému textu bod 2)
- Magická čísla:
Objevuje se v pohádce nějaké magické číslo?
Vzpomeneš si i na jiná pohádková čísla?
Uveď příklady pohádek, v nichž se vyskytují.
Jakou funkci mají čísla v pohádkách?
- Komparace textů pohádek jiných autorů (sběratelů):
V pohádce se vyskytuje zvířecí postava koně, která hrdinu doprovází v bitvách a rovněž i na cestě za princeznou. Vzpomeneš si na jinou pohádku, v níž se kůň ocitne v obdobné roli? (např. Princ Bajaja, Božena Němcová – texty k případnému srovnání budou přiloženy ve vytištěném souboru)
Otázky k porozumění uměleckému textu:
- Proč se pohádka jmenuje Železný Jan a jakou v ní tato postava zaujímá roli? (Železný Jan je hybatelem děje a je na rozdíl od ostatních postav, jakými jsou král, královna, princezna apod., jedinečný, a proto má i jméno)
- Představ si, že jsi v lese popisovaném v pohádce Železný Jan. Jaké máš pocity? (Tato otázka vede k odkrývání archetypálních prvků; lze ji variovat s ohledem na další motivy míst prezentovaných v textu, např. zámek)
- Zamysli se nad významem motivu zlatých vlasů mladého kralevice. (Zlaté vlasy symbolizují výjimečnost a předurčenost kralevice k hrdinským činům.)
- Pohádku rámují postavy myslivců. O jejich osudech se dočteš na začátku a v závěru textu. Jaký význam má jejich návrat na konci pohádky? (Jedná se o kladné postavy, které zastávají role pomocníků a ochránců, a z tohoto důvodu je jim umožněn návrat zpět.)
Otázky interdisciplinárního charakteru:
- Co si představuješ pod pojmem rytířství?
- Kdo byl rytíř?
- Zařaď rytíře do historického období.
- Vysvětli pojem rytířské chování a najdi v textu pohádky Železný Jan příklad takového chování.
Ke stažení:
Metodický list – Železný Jan, Pohádka – Železný Jan